S01E06

Den D

Winston Churchill se po porážce Francie a evakuaci u Dunkerque v roce 1940 děsil návratu na kontinent. Bál se síly německé armády a nechtěl, aby se opakovaly scény, které svět zažil za první světové války. Doufal, že Hitlera dotlačí ke kapitulaci vytrvalá bombardovací kampaň a ruský tlak. Na plán spojeneckého útoku do některého z míst téměř 5 000kilometrové Hitlerova Atlantického valu kývl až po vstupu Američanů do války i díky vytrvalému Rooseveltovu i Stalinovu tlaku. Místo a čas invaze však zatím nikdo neznal. Spojenci si po katastrofálním invazním pokusu na přístav Dieppe v roce 1942, při němž zahynulo téměř 1 000 kanadských vojáků, uvědomili, že tentokrát musí Němce překvapit. A zahájili jednu z nejpropracovanějších klamavých akcí celé války: Operaci Fortitude. Hitler se domníval, že má v Británii špiony. Měl, ale většina z nich už byla v té době odhalena a coby dvojití agenti předávali do Berlína nepravdivé zprávy o shromažďování spojeneckých invazních vojsk v Kentu – přímo naproti Pas-de-Calais. Němci navíc zachycovali rádiové signály, které je v jejich přesvědčení utvrzovaly. Nejpromyšlenějším trikem však byla fiktivní armáda „Duchů“ generála George S. Pattona tvořená nafukovacími tanky, džípy, čluny a letadly, která vypadala při pohledu shora opravdově. Vše nasvědčovalo tomu, Spojenci skutečně plánují překročit kanál La Manche v neužším místě u Calais. Německá obrana se proto usilovně připravovala na invazi a nejlepší Hitlerův generál Erwin Rommel nařídil úpravy opevnění po celé délce severofrancouzského pobřeží. Nic z toho však neuniklo pozornosti Spojenců, jejichž špionážní letadla postup prací neúnavně dokumentovala. Další důležité informace přicházely od francouzského odboje. Britové dokonce vysílali k francouzskému pobřeží trpasličí ponorky s příslušníky „commandos“, kteří pro plánovače invaze odebírali vzorky písku z různých pláží. Britští vynálezci navrhovali nové tanky, které by dokázaly překonat plážové překážky generála Rommela, včetně plovoucího, plamenometného či odminovacího tanku, jehož přídavné, mlátičku připomínající zařízení, přivádělo k výbuchu zahrabané miny. V tajnosti dokonce natahovali přes kanál La Manche potrubí, kterým měly do Francie proudit pohonné hmoty. Budovali i plovoucí přístavy, které měly lodě Královského loďstva odtáhnout k francouzskému pobřeží. V jižní Británii se shromáždily přes dva miliony spojeneckých vojáků, 3 000 tanků, 12 000 letadel a 6 500 plavidel připravených na největší invazní akci v dějinách. Flotila však po opuštění přístavů nezamířila do Calais, ale na jih... do Normandie. Hitler a Rommel se nechali oklamat – Spojenci totiž nikdy nechtěli plout do Calais, jak Němci předpokládali. Hlavními aktéry první etapy operace byli výsadkáři. V noci před dnem D bylo za nepřátelskými liniemi vysazeno 8 000 britských a 16 000 amerických výsadkářů, kteří měli vnést mezi německé obránce zmatek a zdržet veškeré pokusy o protiútok. Jejich mise však byla nebezpečná. Mnozí se utopili na záměrně zaplavených polích a do určené zóny jich kvůli silné oblačnosti dopadla jen hrstka Moře se za svítání 6. června třpytilo podle očitých svědků ocelí. Žádný z nich nedokázal uvěřit svému pohledu. Spojenci se vyloďovali na 5 plážích: Američané na západě na Omaze a Utahu, Britové na východě na plážích Gold a Sword a mezi nimi Kanaďané na úseku Juno. Invazní jednotky na východních plážích se měly po zajištění předmostí vydat k městu Caen a ještě téhož dne ho zajistit. Německá reakce na vylodění byla díky nepřítomnosti vrchního velitele vlažná. Rommel totiž dospěl na základě předpovědi meteorologů k názoru, že se invaze kvůli špatnému počasí neuskuteční, a odskočil si do Berlína na oslavu narozenin své ženy. Hitler zase první hodiny invaze prospal, protože se ho jeho pobočníci báli vzbudit. Při zprávě o invazi byl rád, že se německá armáda konečně může postavit Spojencům, ale nadále byl přesvědčen, že invaze do Normandie je jen fingovaná a hlavní útok na Calais teprve přijde. Bitva o Caen netrvala jeden den, jak předpovídal Monty, ale déle než sedm týdnů. Jedny z nejkrvavějších bitev války se odehrávaly v bludišti normandských živých plotů, známých jako „Bocage“ – v jakési obdobě opotřebovací války, ne nepodobné bojům první světové války. Německá armáda zůstávala neúprosným protivníkem, připraveným bojovat podle Hitlerova rozkazu do posledního dechu. (Česká televize)