S01E03

Invaze do severní Afriky

Británie po pádu Francie v boji proti Hitlerovi osaměla a tím značně stoupla důležitost Suezského průplavu pro zásobování Britských ostrovů ropou a dalšími surovinami. Suez však dokázal ovládat jen vládce Egypta. A právě v tom byl problém. U pobřeží Alžírska kotvila velká francouzská flotila, a po kapitulaci Francie bylo jen otázkou času, kdy se jí zmocní Hitler. Churchill proto nařídil Královskému loďstvu, aby francouzské lodě vyprovodilo ven ze Středozemního moře. Francouzi však takovou možnost odmítli, proto se Britové rozhodli jejich flotilu potopit přímo v přístavu. Krátce poté překročily libyjsko–egyptské hranice stovky tisíc italských vojáků. Britské síly, doplněné o rekruty z celého svého impéria, je však zatlačily zpět do hloubi libyjského území. Hitler při pohledu na neúspěch svého italského spojence zasáhl a v březnu 1941 vyslal do severní Afriky nepočetnou, ale zkušenou tankovou jednotku pod vedením německého taktického génia, generála Erwina Rommela. Ten obrátil Brity na okamžitý ústup a v té chvíli mu již zdánlivě nic nebránilo v postupu přímo na Suez. Jenže německý postup zastavili odhodlaní obránci přístavního města Tobruk, které se téměř rok bránilo dobytí. Rommelovi se však podařilo Brity odvážným manévrem obklíčit a přístav dobýt. Němce tak od Suezu dělila pouze britská obranná linie u El Alameinu nedaleko Káhiry. Churchill v této kritické situaci požádal o pomoc svého nového spojence, Spojené státy, a Roosevelt souhlasil s invazí amerických sil do severní Afriky. Ty si zároveň měly odbýt křest ohněm v boji proti Němcům. Nový velitel britských vojsk, generál Montgomery, však u El Alameinu využil nejenom čerstvých posil, ale i nových amerických tanků a zatlačil Rommela zpět na tuniské území. Ve francouzské severoafrické kolonii se mezitím vylodily obrovské americké invazní síly, která byly odhodlané zapojit se do boje proti Afrikakorpsu. Francouzi, kteří dosud nedokázali strávit britský útok na svou flotilu, však zpočátku zasypávali vyloďující se Američany krupobitím kulek. Nakonec však s nimi, po několika dnech tvrdých bojů, uzavřeli příměří. Nezkušeným americkým vojákům se ale mělo zanedlouho dostat mnohem tvrdší lekce. Rommel na ně totiž v Tunisku zaútočil, nezkušení američtí velitelé nedokázali na německý útok správně zareagovat a byli v bitvě u Kasserinského průsmyku zmasakrováni. Po tomto neúspěchu byl vedením amerického kontingentu pověřen známý bouřlivák, generál George Patton, který se nakonec ukázal být stejně dobrým tankovým velitelem, jako Rommel. Afrikakorps se zanedlouho dostal do kleští britských sil, postupujících z východu a amerických sil blížících se k němu ze západu. Vyčerpaný a zlomený Rommel si uvědomil, že hra skončila, a vrátil se do Německa. Desetitisíce vojáků Osy v Tunisku byly vzápětí nuceny kapitulovat. Spojenci tím dosáhli svého prvního důležitého vítězství nad nacistickým Německem. (Česká televize)